Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Řekl jsem ti, že všechny hříchy jsou dokonávány prostřednictvím bližního tak, jak jsem ti to ukázal. Příčina hříchu spočívá v odnětí lásky, neboť jedině z ní se rodí ostatní ctnosti. Tak se sebeláska stává nosnou silou a základem všeho zla, poněvadž odnímá lásku k bližnímu.
Každé pohoršení, každá nenávist a krutost, všechno, co se nesluší, se rodí z kořene sebelásky. Sebeláska otrávila celý svět, ochromila mystické tělo Svaté Církve a celý organismus křesťanského náboženství: neboť, jak jsem ti řekl, v bližním, a jmenovitě v lásce k němu, mají základ všechny ctnosti. Taková je pravda. Řekl jsem ti, že láska dává život všem ostatním ctnostem, a je to tak, protože žádnou ctnost nelze vykonávat bez lásky: tedy každou ctnost člověk získá láskou ke Mně. Poté co duše pozná sebe samu, jak jsem ti řekl, vydává se na cestu pokory a pociťuje nenávist ke svým smyslným vášním, neboť poznává zvrácený zákon ovládající její údy, zákon, který je v neustálém protikladu k Duchu.1 A proto se duše povznáší nenávistí ke své smyslnosti a lítostí nad ní spolu s velkou horlivostí usiluje o to, aby svou smyslnost podřídila rozumu: tak může v sobě nalézt vanutí Mé dobrotivosti díky velkým darům, které ode Mne přijala a které v sobě nachází.
Získané poznání sebe samé duše pokorně přisuzuje Mně, neboť pochopila, že jsem ji z milosti vyprostil z temnot a osvítil pravým poznáním. A když poznala Mou dobrotivost, miluje ji všemi možnými způsoby. Miluje ji ne pro možný zisk, a přece ne bez výhod. Tím chci říci, že ji miluje ne díky sobě nebo pro svůj vlastní užitek, ale díky ctnosti, která se v ní zrodila z lásky ke Mně, neboť jasně vidí, že se Mi nemůže zalíbit jinak než nenávistí k hříchu a láskou ke ctnosti. Ale protože se v ní láska zrodila z Mé dobrotivosti, ihned ji vynakládá ve prospěch bližního: to by se nestalo, kdyby ji předtím v sobě nepočala. Ale protože Mě duše miluje v pravdě, stává se užitečnou svému bližnímu. Jinak to být nemůže, neboť láska ke Mně a láska k bližnímu jsou jedno a duše miluje bližního natolik, nakolik miluje Mě, protože láska k bližnímu pramení z lásky k Bohu.
To je prostředek, který jsem vám daroval, abyste se cvičili a zkoušeli v ctnostech, neboť nemůžete sice prospět Mně, ale máte být prospěšní bližnímu. To dokazuje, že Mě z Mé milosti již máte v duši, když můžete zahrnout bližního plody mnoha svatých modliteb, přednesených se sladkou a láskyplnou touhou po tom, aby Mi byla vzdávána úcta, a po spáse duší.
Duše zamilovaná do Mé Pravdy se nikdy neunaví při pomoci celému světu, obecné ani konkrétní. Vzešlý užitek může být malý nebo velký podle toho, jak je disponován člověk, jemuž duše pomáhá, a podle síly touhy duše, od níž pomoc vychází. Je to právě tak, jak jsem ti vysvětlil: pouhý trest nestačí k napravení viny, jestliže není doprovázen touhou.
Poté co se duše stane užitečnou bližnímu díky láskyplnému sjednocení se Mnou, které jako jediné umožňuje lásku k bližnímu, zaměřuje se její myšlenka na spásu celého světa k potřebám bližního. A tehdy, když duše touhou po ctnosti a jejím cvičení, neboť na ctnostech vyrůstá život v milosti, prospěla především sama sobě, obrací svou horlivou pozornost na konkrétní potřeby bližního, neboť díky vřelé lásce již ukázala obecnou horlivost pro všechny tvory obdařené rozumem, jak jsem již řekl. Tak se vysvětluje, jak ten, kdo hoří láskou, horlivě pomáhá duším podle různých darů milosti, které jsem každému svěřil: některým dar poučovat slovem, který má být vykonáván upřímnými radami bez lidských ohledů; jiným dar životního příkladu - tento dar by měl využívat opravdu každý člověk, neboť každý má vychovávat bližního dobrým, svatým a poctivým životem.
Toto jsou ctnosti vzbuzené láskou k bližnímu a je jich nesčíslně, takže bys je nedokázala vyjmenovat. Ale proč jsem je udělil tak rozmanitě, proč jsem je všechny nedal jednomu tvoru, ale některé jsem obdařil tou a jiné zase onou ctností? Lze totiž říci, že nelze pěstovat jednu ctnost a nemít zároveň i všechny ostatní - neboť ctnosti jsou spolu těsně spojeny. Uděluji je mnoha způsoby, aby každá z nich byla počátkem všech ostatních: tedy jednoho obdařím láskou, jiného spravedlností, dalšího pokorou, ještě dalšího živou vírou, jiného obezřetností, mírností, trpělivostí a ještě jiného pevností.
Tyto ctnosti a ještě mnohé jiné uděluji různými způsoby duším mnoha tvorů: tak může například jedna ctnost představovat hlavní předmět duchovní pozornosti určité duše, takže je disponována spíše k této ctnosti než k ostatním. Avšak právě pro lásku k této ctnosti dosáhne postupně i všech ostatních, neboť všechny jsou spojeny láskyplným poutem lásky.
Podobně jsem udělil mnoho darů, ctností a jiných duchovních a tělesných statků - říkám tělesných, protože se týkají potřeb lidského života - a všechny jsem rozdělil rozmanitými způsoby, aby nikdo nedostal všechny, abyste tak vy lidé nutně měli příležitost vzájemně si pomáhat. Jistě jsem mohl každého člověka obdařit vším, co potřebuje pro duši i pro tělo. Ale chtěl jsem, aby se lidé vzájemně potřebovali a stali se Mými služebníky v dalším rozdělování těchto milostí a darů, které ode Mne přijali. Člověk se chtě nechtě neobejde bez skutků lásky. A je pravdou, že když láska není prokazována jako dar obdržený z Mé lásky, nepřináší onen skutek vůbec žádnou milost. Tak vidíš, že jsem Své služebníky stvořil právě proto, aby si lidé mohli prokazovat lásku, a postavil jsem je do různých stavů a stupňů. Tak se ukazuje, že v Mém domě je mnoho úkolů, jejichž prostřednictvím neočekávám nic kromě lásky. A protože se skutky lásky k bližnímu uskutečňují v lásce ke Mně, kdo prokázal tuto lásku bližnímu, naplnil Boží zákon:2 a to činí každý člověk, který tuto lásku pěstuje a je podle svého stavu prospěšný ostatním.
Řekl jsem ti, jakým způsobem se člověk činí prospěšným bližním, čímž projevuje svou lásku ke Mně.
Nyní ti povím, jak člověk podrobuje zkouškám svou trpělivost v chování k bližnímu, když je jím urážen. Prostřednictvím bližního je zkoušena pokora pyšného, víra malověrného, opravdová naděje toho, kdo nedoufá, spravedlnost nespravedlivého, milosrdenství krutého, mírnost a vlídnost prchlivého.
Všechny ctnosti jsou podrobovány zkouškám a rodí se v bližním, stejně jako neřestní lidé v bližních vyvolávají své vlastní neřesti. Jestliže se totiž nad tím zamyslíš, pokora je zkoušena pýchou v tom smyslu, že pokorný člověk pýchu dusí, neboť pyšný nemůže pokornému způsobit újmu. Tak i nevěra neřestníka, který Mě nemiluje ani ve Mne nedoufá, neoslabuje ctnost toho, kdo má víru, ani naději toho, kdo ji v sobě z lásky ke Mně zažehl; ta se v lásce k bližnímu naopak posiluje a osvěžuje. Když Můj věrný služebník vidí bližního bez víry a bez naděje ve Mne a v něho - a je logické, že kdo Mě nemiluje, nemůže ve Mne vkládat ani víru, ani naději, a naopak je spojuje právě s onou smyslností, které se rozhodl sloužit, nepřestává jej s vírou milovat a neustále se posiluje nadějí, že ve Mně pro onoho člověka nalezne spásu. Tak tedy člověk v nevěře a v beznaději jiných lidí zakouší ctnost víry. V tomto případě, stejně jako v dalších, kdy člověk musí podstoupit zkoušky, se projevují jeho vlastní ctnosti i ctnosti bližního.
Tak dochází k tomu, že spravedlnost není umenšena cizími nespravedlnostmi. Ty naopak slouží k jejímu přezkoušení, neboť člověk se ukazuje jako spravedlivý skutky spravedlnosti. Stejným způsobem se vlídnost a mírnost projevuje tehdy, když člověk v okamžicích hněvu jedná jemně a trpělivě. A závist, nelibost a nenávist jsou příležitosti k tomu, aby člověk ukázal, jak si oblíbil lásku, doprovázenou horlivou touhou po spáse duší.
Navíc ti říkám, že v těch, kdo zlo oplácejí dobrem, se ctnost pouze neprojevuje, ale často vrhá uhlíky rozžhavené ohněm lásky, který rozptyluje nenávist a zášť v srdci a mysli prchlivého člověka, takže se nenávist často mění ve vlídnost. Tohoto výsledku bývá dosaženo díky ctnosti lásky a dokonalé trpělivosti člověka snášejícího hněv neřestníka, který bere na svá bedra neřestníkova pochybení a trpí jimi.
Ctnost síly a vytrvalosti je pak zkoušena tak, že člověk musí mnoho snášet, když je urážen a je mu lidmi odnímáno něco, co mu náleží. Ti se totiž často pokoušejí svést vás urážkami nebo lichocením z cesty a od učení Pravdy. Ale ctnostný člověk je naprosto vytrvalý a silný, jestliže chrání tyto ctnosti ve svém srdci: a při podobných příležitostech jim dokáže podávat svědectví také navenek, vůči svému bližnímu, jak jsem ti již řekl. Kdyby totiž v okamžiku zkoušky neobstál, znamenalo by to jen, že se tato ctnost nezakládala na pravdě.