Svatá Kateřina Sienská:
Dialog s Boží Prozřetelností
Nyní ti osvětlím druhý sloup neřesti, lakotu, která tě tolik ožebračuje právě v tom, čím tě Můj Syn tak štědře obdařil. Proto je Jeho Tělo na Nejsvětějším Kříži pokryto ranami a krvácí ze všech stran. Nevykoupil totiž svět ani zlatém, ani stříbrem, nýbrž množstvím Krve. Nevykoupil jen nějakou jeho část, ale celý lidský rod: dřívější, současný i budoucí. Krev, jež vám byla podána, vám nebyla dána bez Ohně, neboť Můj Syn se vám daroval z vroucí lásky; a s Ohněm a Krví vám byla dána i Moje Božská přirozenost, dokonale spojená s přirozeností lidskou. Správcem této Krve, se Mnou spojené překypující láskou, jsem učinil tebe, ničemníku: ale ty ve své nezměrné lakotě a chamtivosti prodáváš to, co Můj Syn získal na Kříži - totiž duše vykoupené s tak velkou láskou -, i to, co ti udělil, když tě ustanovil Svým správcem; to všechno, ty ničemníku, v zajetí své lakoty prodáváš: prodáváš Milost Ducha Svatého a od podřízených vyžaduješ, aby ji od tebe kupovali, když tě přijdou požádat o to, co jsi získal darem.1
Nelačníš po duších, jak bys měl, abys Mi vzdával úctu, ale po penězích. A natolik se zdráháš rozdělovat to, cos v hojnosti obdržel, že v tobě není místo pro Mou Milost ani pro lásku k bližnímu. Mocí této Krve získáváš nemálo časných statků, a přesto, ty ničemný lakomče, dokážeš myslet jen na sebe. Jsi opravdový zloděj, hodný věčné smrti, neboť kradeš to, co patří chudým a Svaté Církvi, a nestoudně to rozhazuješ se ženami a nečestnými muži a se svými příbuznými a utrácíš to za rozkoše a vydržuješ tak své děti. Kde však, ty ničemníku, zůstaly děti pravých a skutečných ctností, které bys měl mít? Kde je vřelá láska, s níž máš podávat Krev? Kde je rozechvělá touha po úctě ke Mně a po spáse duší? Kdepak zůstala mučivá bolest, kterou bys měl trpět, když vidíš, že se tvé ovečky staly obětí pekelného vlka? Nic z toho nemáš, protože v tvém seschlém srdci nepřebývá žádná láska ani ke Mně, ani k nim. Miluješ jen sám sebe, smyslnou láskou, kterou otravuješ sebe i ostatní. Sám jsi zlým duchem z pekel, který požírá ovečky svou neuspořádanou láskou. Nelačníš po ničem jiném, a proto tě nezajímá, že si je neviditelný zlý duch odnese. Ty, viditelný zlý duch, ses stal jeho nástrojem, který je posílá do pekla.
Koho oblékáš a paseš statky náležejícími Církvi? Sebe a ostatní zlé duchy, kteří jsou s tebou, a zvířata, silné koně, které chováš pro svou nezřízenou zálibu, jistě ne pro svou potřebu. Měl bys je chovat jen pro ni, nikoli pro své potěšení. Taková potěšení náležejí světským lidem; tvým potěšením by měli být chudí, návštěvy nemocných a vstřícnost k jejich duchovním a časným potřebám, neboť pro Mě, a kvůli ničemu jinému, jsem tě učinil správcem a pozvedl jsem tě k takové důstojnosti. Ale ty ses proměnil v nečisté zvíře, a proto máš zalíbení ve zvířatech. Jsi slepý: kdybys viděl tresty, které jsou pro tebe připraveny, pokud se nenapravíš, jistě by ses tak nechoval, naopak hluboce bys litoval toho, co jsi v minulosti činil, a napravil bys svou přítomnost.
Nejmilejší dceruško, vidíš, jak velký důvod mám, abych si na tyto ničemníky stěžoval? A jakou velkodušnost jim projevuji, uvážíš-li jejich ničemnou lakotu? A jak jsem ti už říkal, jsou mezi nimi i ti, kdo se propůjčují lichvě: samozřejmě že nemají banku, jako veřejní lichváři, ale mnoha vychytralými způsoby prodávají z chamtivosti bližnímu svůj čas: něco takového není žádným způsobem na světě omluvitelné. Uvaž, že kdyby od někoho dostal dar třeba jen nevalné hodnoty, jejž by přijal jako cenu služby, kterou ze svého poskytl, už to by byla lichva; a lichvou by bylo i cokoli jiného, co by za dobu své služby přijal. Tohoto ničemníka jsem však ustanovil právě kvůli tomu, aby tyto věci zakazoval světským lidem; nakonec se jich však sám dopouští, a ještě horších. Sám žije nesprávně a ztratil světlo rozumu, takže kdyby ho někdo přišel žádat o radu v této věci, dostane se mu hanebné odpovědi, pokřivené vášní spočívající v jeho srdci.
Tento nedostatek se rodí spolu s mnoha dalšími v jeho seschlém, chamtivém a lakomém srdci. A lze o nich opakovat to, co řekla Má Pravda, když v chrámu nalezla lidi, kteří prodávali a nakupovali, a s práskáním biče je vyhnala: "Z domu mého Otce, který je domem modlitby, jste učinili zlodějské doupě."2
Nejmilejší dcero, dobře víš, že tomu tak je: z Mé Církve, která je místem modlitby, činí zlodějské doupě; prodávají a nakupují a kramaří s milostí Ducha Svatého. Tak zjišťuješ, že kdo touží po mnoha úřadech a velkém zisku ze Svaté Církve, kupuje si je tím, že lidem kolem sebe poskytuje množství darů, peníze a hmotné statky. Tito ničemníci nijak nedbají o to, zda je člověk dobrý nebo zlý: zasazují tyto páchnoucí stromy do zahrady Svaté Církve jen pro svou lásku k darům; ba co víc: dokonce o nich podávají Kristu na zemi3 nanejvýš kladné zprávy. Tak se oba4 dopouštějí vůči papeži neupřímnosti a podvodu, třebaže by se k němu měli chovat upřímně a podle pravdy. Jestliže však zástupce Mého Syna zjistí jejich pochybení, musí je potrestat a tomu, kdo úřad udělil, odebrat jeho vlastní úřad, pokud tento ničemník nebude jevit známky nápravy a nepolepší svůj hanebný život; tomu, kdo si úřad kupuje, by se pak mělo dostat vězení, aby se v něm mohl napravit a aby byl ostatním výstrahou, takže se již podobné věci nikdo neodváží. Jestliže Kristus na zemi takto jedná, plní svou povinnost; pakliže tak nečiní, dostane se mu za jeho nedbalost odplaty, až Mi bude muset vzdát účty za své ovečky.
Dceruško Moje, věř Mi, že dnes tomu tak u lidí není, a proto Má Církev upadla do tolika chyb a do takové hanby. Správci se nesnaží poznat nebo zjistit, jak žijí jejich podřízení, aby věděli, zda udělují úřad dobrým či špatným; a pokud se chtějí něco dozvědět, ptají se těch, kdo s takovými lidmi sdílejí jejich nečestný život, a ti pak samozřejmě poskytnou vždy kladné informace, protože sami mají tytéž chyby. A vyhledávají pouze ty, kdo jsou vznešeného původu, vybraného chování a oplývající bohatstvím, a jejich starostí je, aby dokázali elegantně mluvit; ba co víc: chtějí, aby byl do konzistoře přijat ten, kdo je pěkného vzhledu. Jako zlí duchové! Místo toho, aby hledali ozdobu a krásu ctností, myslí na krásu těla! Pro úřady, do nichž by měli vyhledávat skromné lidi, kteří z pokory utíkají před vysokými úřady, vybírají ty, kdo po nich marnivě a v naduté pýše touží.
Potom hledí na moudrost. Moudrost je sama o sobě dobrá a dokonalá, neboť moudrý člověk snoubí s věděním také dobrý a počestný život v pokoře; moudrost se však stává jedem u pyšného správce, který žije nečestně a hanebně: ten totiž z Písma chápe jen slova a rozumí jim pokřiveně, neboť ztratil světlo rozumu a zrak intelektu se mu zamlžil. Svaté Písmo totiž musí být objasněno a chápáno ve světle rozumu a zároveň v nadpřirozeném světle, jak jsem ti vysvětloval podrobně na jiném místě.5 Z toho vidíš, že moudrost, která je sama o sobě výtečná, ztrácí své klady u toho, kdo ji nepoužívá náležitě: stane se mu naopak trestajícím ohněm, pokud svůj život nenapraví. Proto mají ti, kdo nesou odpovědnost, hledat spíše člověka žijícího svatým a dobrým životem než vzdělance vedoucího život hanebný; oni však jednají opačně a dokonce považují za blázny ty, kdo jsou dobří a ctnostní, avšak málo vzdělaní, a pohrdají jimi; k chudým totiž mají odpor, neboť jim nemají co darovat.
Tak vidíš, že v Mém domě, jenž by měl být domem modlitby a v němž by měla zářit perla spravedlnosti a světlo moudrosti doprovázené počestným a svatým životem a jenž by měl být celý provoněn pravdou, přebývá lež. Ti, kdo si mají dobrovolně volit chudobu a horlivě pečovat o duše a vytrhávat je z rukou zlého ducha, naopak touží po bohatství. A věnují se světským věcem natolik, že kvůli nim zanedbávají věci duchovní; starají se jen o zábavu a smích a o hromadění časných statků. Tito ničemníci si ani neuvědomí, že právě tímto způsobem je nejsnáze ztratí, protože kdyby oplývali ctnostmi a pečovali o ducha, jak je jejich povinností, měli by i hojnost časných věcí. Má Nevěsta zažila řadu vnitřních vzpour, k nimž by bez této neřesti nikdy nedošlo.6 Ať mrtví pohřbívají mrtvé,7 oni však mají následovat učení Mé Pravdy a naplňovat Mou Vůli na sobě: mají činit to, k čemu jsem je ustanovil správci. Oni však jednají právě naopak, neboť se ve svém nespořádaném citu s přílišnou péčí věnují pohřbívání mrtvých a pomíjivých věcí, a ujímají se tak úkolu světských lidí. Mně je to protivné a Svatou Církev tím poškozují. Pohřbívání mrtvých mají přenechat světským lidem: to znamená, že světské věci mají řídit světští lidé.
Připomněl jsem výrok "ať mrtví pohřbívají mrtvé", kterému je třeba rozumět dvěma způsoby: první se týká starosti o tělesné věci ve vině smrtelného hříchu, jíž člověk podléhá nespořádaným citem a přílišným úsilím; druhý pak platí ve smyslu služby tělu, to znamená služby prováděné rukama, neboť tělo je mrtvá věc -nemá totiž život jako takové, má pouze účast na životě duše, neboť duše v něm přebývá, a nic víc.
Tito Mí pomazaní tedy mají žít jako andělé, pomíjivé věci mají ponechat mrtvým, aby se mohli věnovat péči o duše, vést je a udělovat jim svátosti spolu s dary a milostmi Ducha Svatého; tak je mají živit duchovní potravou a vést dobrý a svatý život. Takový by byl Můj dům modlitby, kdyby tito lidé oplývali milostmi a ctnostmi. Ale protože tomu tak není a pravý opak je pravdou, mohu prohlásit, že se z Mého domu stala lotrovská peleš: z lakoty se totiž stali obchodníky, kteří prodávají a nakupují, jak jsem ti říkal. A Můj dům se stal útočištěm zvířat, neboť v něm žijí nečestně jako divoká zvířata; učinili z něj chlév, neboť v něm leží v bahně nečestnosti a uchovávají tak v Církvi své zlodušství, jako manžel opatruje ve svém domě svou manželku.
Vidíš tedy, kolik zla - a ještě mnohem víc, nesrovnatelně víc než to, které jsem ti ukázal - se rodí z těchto dvou smrdutých sloupů páchnoucích neřestí, a to nečistotou a lakotou.